Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Všeobecná sestra podporuje praktického lékaře v klinických činnostech v ordinaci. Má na starosti organizaci čekárny a průchodnost ordinace, podílí se na administrativní agendě a vedení zdravotnické dokumentace. Je obvykle první, s kým pacient v ordinaci komunikuje. Rozsah klinických kompetencí zdravotní sestry v dané ordinaci určuje lékař. Zdravotní sestra je kompetentní k samostatnému provádění některých klinických úkonů, jako je měření základních parametrů (výška, váha, TK a P), provádění odběrů krve a vyšetření přímo v ordinaci, EKG a dalších vyšetření dostupných v praxi, ošetřování ran a očkování. Může poskytovat informace do míry, kterou určuje lékař. Je zapojena do systému kontinuálního vzdělávání.

Praktická sestra poskytuje základní ošetřovatelskou péči spojenou se sebeobsluhou a uspokojováním základních potřeb pacientů. Ve spolupráci s ostatními zdravotnickými pracovníky (zejména lékaři, zubními lékaři, všeobecnými sestrami, porodními asistentkami, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, nutričními terapeuty, popř. dalšími) se podílí především na diagnostické, léčebné a rehabilitační péči. Práce praktické sestry se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Dětská sestra poskytuje ošetřovatelskou péči dětem všech věkových kategorií a je odpovědná za její kvalitu. Ve spolupráci s ostatními zdravotnickými pracovníky se podílí na preventivní, dispenzární, diagnostické, léčebné, rehabilitační i paliativní péči poskytované dětem. Práce dětské sestry se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také sestra.

Pod pojmem sestra se rozumí všeobecná sestra nebo dětská sestra podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, která vykonává činnosti v souladu s vyhláškou č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.

Všeobecná sestra poskytuje ošetřovatelskou péči, jejímž cílem je udržení, podpora a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin. Dále se ve spolupráci s lékařem nebo zubním lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, paliativní a neodkladné nebo dispenzární péči. Uplatnění všeobecné sestry je v mnoha specializovaných oborech nemocniční i primární péče, dále v domácí péči a v hospicové péči. Práce všeobecné sestry se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také sestra.

Posudková činnost praktického lékaře zahrnuje posuzování zdravotního stavu pro nejrůznější účely. Nejčastěji se jedná o posuzování dočasné pracovní neschopnosti. Praktický lékař posuzuje schopnost k mnoha činnostem, jako je řízení motorového vozidla, schopnost nosit střelnou zbraň, schopnost zúčastnit se sportovních akcí, apod. V rámci pracovnělékařské činnosti posuzuje praktický lékař schopnost osob k pracovním činnostem. Tyto posudky jsou vystavovány obvykle za přímou úhradu osob nebo za úhradu toho, kdo posudek žádá, nejčastěji zaměstnavatel. Praktický lékař připravuje také podklady pro rozhodování posudkových lékařů o důchodech a sociálních benefitech.

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.

Ordinace praktického lékaře shromažďuje citlivá data pacienta a je povinna je řádně chránit, a to především zabezpečením své elektronické i papírové zdravotní dokumentace. Při zasílání zpráv musí volit bezpečné komunikační kanály; osobní předání, poštu, event. šifrovanou elektronickou komunikaci. Jen se souhlasem pacienta lze lékařské zprávy posílat po třetích osobách, nezabezpečeným e-mailem nebo sdělovat telefonicky. Je na rozhodnutí pacienta, jak odbornou zprávu lékaři předá.

Ordinace praktických lékařů mají obvykle ordinační dobu rozdělenou na dobu pro ošetření akutních pacientů bez objednání a na dobu pro objednané pacienty. Toto rozdělení je třeba pro podporu hladkého chodu ordinace respektovat. Objednávání je možné přímo v ordinaci, pokud se jedná o následnou kontrolu, telefonicky nebo v některých ordinacích prostřednictvím internetu. Při objednávání je třeba informovat (nejčastěji sestru) o jaký druh návštěvy u lékaře se jedná; zda-li jde o konzultaci zdravotního problému, preventivní vyšetření, sepsání lázeňského návrhu, prohlídku pro posudkové účely, apod. Ekonomické ani prostorové možnosti ordinací obvykle nedovolují zaměstnávání recepčních, takže je třeba respektovat, že sestra při objednávání kromě telefonování plní zároveň řadu jiných úkolů. Objednání na čas u praktického lékaře může být ovlivněno neplánovaným akutním případem.

V každém zdravotnickém zařízení, tedy i v ordinaci praktického lékaře, by měl být zaveden interní systém kontroly a podpory kvality. Měla by také existovat možnost pro pacienty hodnotit poskytovanou péči, vznášet podněty a také podávat stížnosti. Při poskytování zdravotní péče, tak jako při každé lidské činnosti, může docházet k chybám a omylům. Dobrá vzájemná komunikace mezi zdravotníky a pacienty může riziko a následky těchto chyb a omylů zmírnit.